Akupunktura je součástí tradiční čínské medicíny a je stará několik tisíc let. Acus je latinsky jehla a punctura je vpichování. Akupunkturní jehly se vpichují do akupunkturních bodů, které jsou rozmístněné po celém těle (hlava, trup, končetiny) a seřazených na jednotlivých meridiánech.

Meridiány

Meridiány jsou dráhy (kanály), kterými proudí energie. Každý meridián a body na něm, souvisí s některým orgánem. Když je některý z akupunkturních bodů ucpaný, v těle dochází k nerovnováze (je zabráněno toku energie) a vznikají zdravotní problémy. Když se ošetří vybrané body na meridiánu, energie začne znovu proudit, tělo se dostává do rovnováhy a zbavuje se bolestí a dalších zdravotních problémů.

Pokud dojde k nahromadění či nedostatku této energie v těle - dochází k nemoci. Za vlády dynastie Ming, roku 1443 po Kristu, byly z bronzu odlity tři duté sochy, na nichž bylo pro studenty vyznačeno rozdělení meridiánů a umístnění 657 bodů. Dnes se pracuje hlavně s 361 body rozmístněnými na 12ti hlavních a osmi vedlejších meridiánech, jimiž se řídí oběh energií.

Ukázky některých meridiánů

meridián jater	meridián močového měchýře
meridián ostrdečníku	meridán sleziny
meridián tenkého střeva	merdián plic

Akupunktura vědecky

Dlouholetým vývojem se tato metoda rozšířila do celého světa a teprve současná moderní medicína a výzkum dokazují, že její jádro je racionální. Exaktní vědy dokázaly existenci speciálních bodů na povrchu těla, které se liší svými vlastnostmi od okolí a jsou přístrojově objektivně zjistitelné.

Tyto body mají úzkou souvislost s určitými orgány a funkcemi v organismu a vpichem speciálních jehliček či jiným podrážděním (elektricky, ultrazvukem,laserem) můžeme působit na postižený orgán i na celý organismus ve smyslu stimulace nebo útlumu. Jedním vpichem tak vždy ovlivníme organismus jako celek, komplexně - včetně vyrovnání psychiky.

Takto je možno jen akupunkturou, nebo v kombinaci s jinou léčbou, zvládnout řadu nemocí. Akupunkturu lze provádět u všech věkových kategorií. Pokud má pacient strach z jehliček, lze je nahradit méně invazním způsobem (např. elektrickým stimulem). Akupunktura se nejlépe hodí pro léčbu funkčních nemocí, ale lze ji s úspěchem aplikovat i u celé řady jiných potíží.

Může se použít i jen z preventivních důvodů, k posílení celkového stavu organismu, kondice, imunity, psychické stability. Zajímavé je ,že pokud užijeme některého tzv. mikrosystému (nejčastěji ušní akupunktury) můžeme ji velmi dobře využít i jako diagnostickou metodu. Jasněji řečeno, jeli někde v organismu postižen určitý orgán, jemu odpovídající bod je na ušním boltci citlivý.

Přínosem pro organismus je i to, že léčba akupunkturou nemá prakticky nežádoucí účinky, působí v duchu tradiční medicíny na člověka a jeho funkce, tedy na psychiku i tělesnou stránku. Komplexnost působení vpichů jehličkou je představována celou řadou následných pochodů a vyplavením řady látek, které mají protibolestivý, sedativní, protialergický, a imunitu posilující účinek. Dochází k

celkovému vyrovnání různých metabolicko-energetických, hormonálních,vegetativních funkcí v organismu.

Ale buďme konkrétní: u dospělých a starších dětí se dobře hodí akupunktura pro odvykací kůry (obezita,alkoholismus, kouření), migrény a jiné bolesti hlavy, onemocnění svalověkloubního aparátu, zejména zde působí protibolestivý efekt. Ve všech věkových obdobích pak můžeme ovlivnit neurotické poruchy všeho druhu, koktavost, nechutenství, neprospívání, poruchy spánku, pomočování.

Jako podpůrná, pomocná ale v některých případech i základní léčba může akupunktura působit u všech alergií, onemocnění dýchacích cest, výborně upravuje nemoci sliznice žaludeční (od hyperacidity až po žaludeční vředy), funkční poruchy trávení. Můžeme ji použít i u některých gynekologických potíží s jasnou příčinou. Dá se užít i jako preventivní léčba komplikací cukrovky.

Co odlišuje akupunkturu od ostatní reflexní léčby:

• malé podráždění co do rozsahu místa podráždění
• specifický charakter dráždění s minimálními bolestivými vjemy
• dráždění nepůsobí jen na kůži, ale i na receptory hlubších tkání
• výsledný efekt léčby působí často vzdáleně od místa podráždění

Historie

Přesné datum vyniku akupunktury se nedá určit. Názory na stáří této léčebné metody se různí. V Číně byla užívána již v době kamenné. Stáří nejstarších nalezených akupunkturálních jehel je asi 7000 let a jsou vyrobené z kostí. Akupunktura bývá označována jako nejstarší léčba na světě.

Největší rozkvět akupunktury nastal v Číně v 7. století, kdy se akupunktura stala samostatným oborem čínského léčitelství vedle vnitřní medicíny, chirurgie, farmakologie a pediatrie. Rozšiřováním obchodních styků Číny s ostatními zeměmi se začala akupunktura již v 6. století šířit do Japonska, později do Koreje, Vietnamu, Mongolska, Indie a dále.

Do Evropy dorazila tato léčebná metoda v 17. století, ale větší rozvoj akupunktury zde nastává až v první polovině 20. století.

Základní principy akupunktury: Jin-Jang

Principem Jin – Jang, neboli principem polarity, je vysvětlována podstata věcí a jevů. Tyto dva protichůdné prvky spolu neustále soupeří, avšak jeden nemůže existovat bez druhého. Existují ve všech procesech v přírodě. Vnitřní boj těchto prvků se projevuje formou životní energie (energie čchi).

Princip Jin, neboli ženský princip, obsahuje vše negativní : tmu, noc, chladno, hmotu, klid. Principu Jin příslušejí tzv. plné orgány, jejichž úkolem je resorpce, zpracovávání a ukládání látek: srdce, plíce, slezina, ledviny, játra, obal srdce.

Princip Jang, neboli mužský princip, obsahuje vše kladné: světlo, den, teplo, energii, aktivitu, funkci, pohyb. Principu Jang příslušejí tzv. duté orgány, jejichž úkolem je příjem živin z prostředí, jejich příprava k resorpci a evakuační funkce: žaludek, žlučník, močový měchýř, tenké a tlusté střevo, cévní systém, tři ohřívače.

Každý orgán má podle své fyziologické funkce určitý podíl Jin a Jang. Oba tyto principy v sebe navzájem přecházejí, transformují se.

Jang jako denní princip nastupuje o půlnoci, poté přibírá na síle a svého maxima dosahuje ve dne.

Jin nastupuje v poledne a maxima dosahuje v nočních hodinách.

Oba principy jsou znázorňovány symbolem tzv. čínské monády, tj. kruh rozdělený sinusoidou na dvě stejné poloviny odlišných barev. Obvykle bývá přiřazována červená či černá barva pro Jang; zelená či bílá barva pro Jin. V každé polovině kruhu je malý kroužek opačné barvy jako symbol zárodku Jangu v oblasti Jinu a opačně. Monáda také bývá znázorňována dvěma draky, kteří spolu zápasí, ale jsou spolu nerozlučně propleteni.

Orgány
 
Záda jsou jangovou částí těla, kterou vedou jangové dráhy těla. V nich cirkuluje jangová energii těla a tyto dráhy mají funkci ochrany těla před vnějšími škodlivými vlivy (chlad, horkost, vítr atd.).

Povahou jangu je být na povrchu a ochraňovat. Tudíž dráhy, které vedou na zádech a na laterální neboli vnější straně končetin jsou jangové a mohou být použity k posílení (doplnění) jangu, a tudíž zvýšení odolnosti těla vůči vnějším škodlivým vlivům.

Jangové dráhy jsou spojeny s jangovými orgány fu (neboli dutými orgány – tlusté střevo, tenké střevo, močový měchýř, žlučník, žaludek, tři zářiče), a také se podle nich nazývají. Např. dráha tlustého střeva (podle orgánu tlusté střevo) nebo dráha žlučníku (podle orgánu žlučník). Břicho a hruď jsou místem, kterým procházejí všechny jinové dráhy, ve kterých proudí jinová energie a jsou proto obvykle používány k tonifikaci (doplnění) jin. Jinové dráhy jsou spojeny s jinovými orgány zang (neboli plnými orgány – srdce, plíce, játra, ledviny, slezina, osrdečník).

Dále pak např. hlava je místem, kde všechny jangové dráhy buďto začínají nebo končí a je také místem, kde se tyto jangové dráhy sbíhají. Poněvadž je hlava nejvýše položeným místem těla, a protože povahou jangu je stoupat, bude mít jangová energie tendenci stoupat do hlavy, což se může za určitých okolností projevit zrudnutím ve tváři, zčervenáním očí, což jsou jangové symptomy. 

Proto je také hlava nejvíce náchylná k napadení větrem a letní horkostí, které také přináleží k jangu. Dále pak např. srdce a plíce (jakožto jinové orgány zang) jsou ve vztahu k ostatním orgánům zang považovány za jin v jangu, poněvadž leží v horní (jangové) části trupu, kdežto slezina, játra a ledviny (opět se jedná o orgány zang tedy orgány jinové) jsou považovány za jin v jin, jelikož leží v dolní části trupu.

Funkce jednotlivých orgánů přináleží k jangu, kdežto hmota resp. tkáň, ze které se orgány skládají patří k jin. Nadměrná funkce orgánů je pak projevem jangu, kdežto snížená funkce orgánů je projevem jin.

Přeměna Jin a Jang

Jin a jang se také mohou během onemocnění přeměňovat jeden v druhého. Při chronických onemocněních se nedostatečnost jednoho stává časem nedostatečností obou (jin i jangu). Příkladem přeměny jin na jang může být chronické astma, při němž se objeví plicní infekce.

Pacienti trpící na chronické astma obvykle nemají horečku, při kašli se vytvářejí bílé zpěněné hleny. Když jsou tito pacienti vystaveni chladu, jejich symptomy se zhoršují. Tento stav představuje komplex symptomů jin a chladu. Když však u nich vznikne plicní infekce, symptomy se změní. 

Pacient bude mít horečku, kašel se zhorší, je doprovázen hustými nažloutlými hleny, připomínajícími hnis, jazyk zčervená a puls bude rychlý. Takovéto symptomy ukazují na to, že došlo k přeměně komplexu symptomů jin a chladu na komplex symptomů jangu a horkosti.

Také když se nemoc přesouvá z povrchu do nitra, může dojít ke kvalitativní přeměně jin na jang, nebo naopak k přeměně jangu na jin.Tato přeměna jin a jangu závisí na mnoha faktorech, avšak nejdůležitějšími z nich jsou obranyschopnost organismu zhengqi, správnost a včasnost léčby a povaha a intenzita škodlivých činitelů.

Diagnóza pomocí Jin a Jang

Jin a jang jsou také základem pro diagnózu. V tradiční čínské medicíně existují čtyři základní vyšetřovací metody: vyšetření zrakem, vyšetření sluchem a čichem, vyšetření dotazováním a vyšetřením pohmatem (hlavně pohmatem pulsu nad zápěstím).

Např. při pozorování pokožky musí praktikující rozlišit mezi jangovou pokožkou, která je hladká a lesknoucí se a jinovou pokožkou, která je bledá nebo popelavá. Žlutá a červená barva pokožky pak naznačuje komplex symptomů (syndrom) jangu a horkosti, zatímco namodralá a nachová, bílá nebo tmavá barva pokožky naznačuje komplex symptomů (syndrom) jin a chladu. 

Při poslechu pak např. zvučný vysoký pronikavý hlas spolu se silným dechem naznačují jangový stav, zatímco slabý nízký hlas spolu se slabým povrchovým dýcháním ukazují na jinový stav. Také pulsy se dají rozdělit na jangové a jinové. Jangovými jsou například plovoucí a rychlý puls, kdežto jinovými jsou ponořený a pomalý puls.

Tyto čtyři vyšetřovací metody nám mají umožnit nashromáždit informace o stavu pacienta, které jsou základem pro rozlišení syndromů (komplexu symptomů), podle něhož se volí konkrétní léčba.

Ušní akupunktura

Ušní akupunktura je stimulace bodů na boltci ucha pomocí jehel nebo magnetických
uliček, za účelem zmírnění bolesti v jiných částech těla. Ačkoliv vychází ze starých čínských metod, ušní akupunktura byla rozvinuta v padesátých letech ve Francii lékařem Dr. Paulem Nogierem, lékařem z Lyonu, který poprvé zaznamenal výskyt jizev na uších pacientů, kteří byli úspěšné vyléčeni z ischiasu francouzskými lékaři.

Dr. Nogier vyvinul somatotopickou mapu ucha založenou na principu fetusu, neboli nevyvinutého plodu, převráceného vzhůru nohama. Poté, co se v roce 1958 o Nogierových mapách dozvěděli Číňané, vynaložili nemalé prostředky na rozsáhlou klinickou studii, kterou provedl armádní tým lékařů z akademie v Nanjingu, a který potvrdil správnost Nogierova modelu.

V ušní akupunktuře stimulujeme systematicky uspořádané body, situované na ušním boltci, na základě anatomického modelu převráceného fetusu. Oblast hlavy je situována dolů, směrem k lalůčku ucha a tělíčko je neproporcionálně rozloženo tak, že oblast hlavy a ruky zabírá více místa než oblast těla a nohy.

Tato disproporce je dána spíš důležitostí funkční než anatomickou. Stejně jako u jiných mikrosystémů na těle existují zde vztahy mezi orgány v těle a jejich projekcí do bodů a plošek na ušním boltci. Ušní akupunktura přestavuje přirozený, samoregulující mechanismus těla, který je schopen zmírnit příliš reaktivní funkce těla nebo podporovat málo výkonné fyziologické procesy.

Akupunkturisté používají ušní akupunkturu buď jako náhražku za zavádění jehel do energetických drah na těle nebo jako doplněk ke klasické akupunktuře. V některých případech jsou reflexní body na uchu používány samostatně.

Klasická a ušní akupunktura nejen že zmírňuje bolest, ale může také ovlivnit hlubší fyziologické změny, jako například znovunastolit energetickou rovnováhu v příslušném orgánu, který se jeví při diagnostice jako energeticky disharmonický. 

Obě metody mohou být používány společně k léčbě široké škály klinických problémů, jako například bolesti hlavy, vysoký krevní tlak, bolesti zubů a při návykových syndromech na tabák, alkohol a drogy.

Přehled nejvýznamějších indikací akupunktury

• Rozpoznané funkční a jiné reverzibilní poruchy somatické, psychosomatické a vegetativně-viscerální (neurózy)
• Bolest včetně fantómových bolestí, migrén, bolestí zubů aj.
• Onemocnění páteře, kloubů, svalů, šlach
• Funkční a dystrofické viscerální patologie (poruchy neurohumorální a metabolické regulace, poruchy řízení srdečních, cévních, dýchacích, trávicích, zažívacích a vylučovacích funkcí)
• Metabolické poruchy (cukrovka, dna, ateroskleróza)
• Adaptační a reaktivní poruchy (celkové oslabení, únavový syndrom) - ke stimulaci osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny
• Některé imunodeficience
• Alergická onemocnění (astma bronchiale, polinóza, kožní alergické projevy - kopřivka, ekzém)
• Zánětlivá onemocnění
• Revmatické choroby
• Nemoci GIT (vředová choroba, hepatopatie aj.)
• Některé nemoci krve
• Onemocnění pohybového aparátu
• Onemocnění periferní nervové soustavy (poruchy cítivosti, motoriky, neuralgie aj.)
• Onemocnění centrálního nervového systému (DMO, preiktové stavy, cévní mozkové příhody, hyperkineze, sclerosis multiplex)
• Klimakterické potíže, impotence, sexuální poruchy, poruchy v genitální sféře, sterilita, bezbolestný porod, poruchy porodního mechanizmu
• Psychické poruchy, toxikománie (tabakismus, alkoholismus, drogové závislosti)
• Onemocnění smyslových orgánů (tinnitus, hypakuze, zhoršení zraku)
• Akutní stavy jako součást první lékařské pomoci
• Traumata a jejich následky